Klub celníků Praha

V sobotu dne 22.dubna 2023 jsme se vypravili se členy KCP a dalšími přáteli  do Rudolfina na předem zajištěnou komentovanou prohlídku. Sešli jsme se ve Dvoraně - atriu, kde nás již čekala paní průvodkyně, která nám poskytla zasvěcený výklad se spoustou informací od počátku historie budovy, až po současnost. U zrodu Rudolfina stála Česká spořitelna, nejstarší peněžní ústav na území českého království, která se rozhodla věnovat nemalou částku na podporu výtvarného umění a hudby. Českou spořitelnu ostatně připomínají vyobrazení včelek, symbolu spořivosti České spořitelny, na výmalbě stěn atria a nejen tam. Samotná  výstavba budovy v novorenesančním slohu byla zahájena, dle návrhu architektů Zítka a Schulze, v roce 1876. Její název připomíná v té době velmi oblíbeného korunního prince Rudolfa. Budova byla otevřena v roce 1885 a Rudolfinum se stalo sídlem Obrazárny (předchůdce Národní galerie), konzervatoře a Uměleckoprůmyslového muzea. V koncertní síni se konal roku 1896 první koncert České filharmonie pod taktovkou Antonína Dvořáka, jehož jméno tato známá síň dnes nese. Se vznikem nové republiky v roce 1918 se po nezbytných úpravách stala koncertní síň sídlem poslanecké sněmovny Národního shromáždění a konaly se tu i volby prezidentů Československé republiky T.G.Masaryka a E.Háchy. Tento stav přetrvával až do roku 1939. Po druhé světové válce byla budova vrácena k původním účelům a vrátila se sem Česká filharmonie. V té době ještě nesla název Dům umělců. Dnes se opět používá název Rudolfinum. V roce 1989 bylo Rudolfinum prohlášeno národní kulturní památkou a následně byla zahájena jeho rekonstrukce pod vedením týmu architekta Pragera (vzduchotechnika, nové technické vybavení, chladící a bezpečnostní systémy, plynová kotelna atd.). Znovuotevření proběhlo roku 1992. Hlavním uživatelem budovy je Česká filharmonie a obnovené prostory severní části slouží Galerii Rudolfina k výstavním účelům.  Po seznámení se s historií budovy jsme přešli do Sukovy síně, menšího koncertního sálu v přízemí, který vznikl ve 40.letech 20.století a svou výzdobou koresponduje s původní výzdobou Rudolfina. Zde se konají komornější koncerty, různé přednášky apod. Poté jsme pokračovali prohlídkou nádherně zdobených salonků a chodeb v nitru budovy, kde lze vidět i řadu bust a fotografií slavných umělců. Vstoupili jsme např. do salónku, kde se dirigenti připravují na vystoupení a mají zde své zázemí, o čemž svědčil např. i stylový věšák s kompletním slavnostním oděvem dirigenta, včetně bot. V prostorném prezidentském salónku jsme obdivovali nejen nábytek, ale i bohatě zdobený lustr a nástěnná svítidla, tapety, nádhernou stropní výmalbu….Slavnou Dvořákovu síň jsme si prohlédli nejprve z pódia, kde jsme mohli usednout za pultíky hudebníků a vidět hlediště z jejich pohledu. Potom jsme vystoupali na balkon, usedli do sedadel a poslouchali další zajímavosti, např. o varhanách, které jsou zde již třetí v pořadí a jsou tak rozsáhlé, že jejich ladění zabere ladiči řadu dní, či spíše  nocí, neboť přes den se ve Dvořákově síni konají koncerty a jiné akce. Nedávno např. udílení filmových  cen Český lev. V den naší prohlídky bylo nádherné počasí, tak bylo možné i vystoupat až na střechu Rudolfina. Zde, na atice budovy, stojí sochy světových hudebních velikánů a významných výtvarníků. Ze střechy Rudolfina je nádherný výhled nejen na Pražský hrad a Malou Stranu, ale i na významné okolní budovy - Akademii výtvarných umění, Filosofickou fakultu UK a Uměleckoprůmyslové muzeum. Měli jsme štěstí, že nám příznivé počasí umožnilo ukončit velmi zajímavou prohlídku Rudolfina právě tímto zážitkem.